Paragliding není jen adrenalinový sport. Je to něco víc, je to vášeň, je to radost z pohybu volným prostorem a sounáležitosti s přírodou. Jeho vyznavači se mohou pohybovat ve výškách až několik kilometrů nad zemí pouze s využitím stoupavých proudů. S padákovým kluzákem se startuje většinou rozběhnutím z kopce, rozhodně ne skokem z letadla, jak se mnozí domnívají. U nás je paragliding sportem sice tradičním, ale veřejností stále málo objeveným.

Paragliding je řazen mezi adrenalinové (rizikové) sporty, ale stejně jako u jiných sportů je sem řazen jenom proto, že nehody a zranění si způsobuje člověk sám svým neuváženým chováním, nerespektováním určitých pravidel a  zejména špatným vyhodnocením meteorologických podmínek vhodných pro létání, přeceňováním vlastních sil a schopností. Pokud člověk získá znalosti a dovednosti v kvalitní paraglidingové škole a dále je pak  prohlubuje a cvičí pravidelně častým létáním, není tento druh sportu více nebezpečný než lyžování, snowboarding, kolečkové brusle (statistiky mluví jasně).

Nejdříve spočítejte svou vzletovou hmotnost (vaše hmotnost plus váha celého vašeho vybavení včetně sedačky a kluzáku). Poté se podívejte do tabulky znázorňující váhové rozpětí a velikosti vámi vybraného kluzáku. Pokud vaše vzletová hmotnost vychází na hranici dvou velikostí, vyberte si podle vašeho stylu létání. Pro dynamičtější létání zvolte menší kluzák, pokud létáte ve slabších podmínkách, dejte přednost větší velikosti křídla.
Pro motorové létání se toleruje větší zatížení křídla (4-4,5kg/m2). A to proto, že „motoráři“ ke svému létání nejsou nuceni vyhledávat termické podmínky a jejich prioritou je spíše větší rychlost křídla. Spolu s větším zatížením a zvýšením rychlosti křídla se logicky také zvýší jeho opadání, což je pro volné létání nevýhodné – pilot „motorář“ ale tuto drobnou nevýhodu snadno kompenzuje přidáním plynu. Nesporným kladem pak zůstává, že díky těmto odlišnostem mezi volným a motorovým létáním může pilot pro obojí létání využívat jeden kluzák.
Zvolte tedy křídlo podle vaší vzletové hmotnosti s výbavou na volné létání a přidáním motoru se pak zatížení kluzáku přiměřeně zvýší. Pokud uvažujete převážně o létání na motoru a jste v základní výbavě na rozmezí dvou velikostí – pak zvolte větší velikost křídla.
Pozor! Ověřte si předem, zda je vámi vybraný typ kluzáku vhodný pro motorové létání.

Stav Vašeho padákového kluzáku a jeho životnost závisí na správném zacházení, skladování a péči, kterou mu věnujete. Dbejte proto na dodržování následujících bodů:
Zvolte vhodné startoviště. Dávejte si pozor na vyčnívající kořeny, ostré kameny, křoví nebo větve, které by mohly poškodit šňůry nebo vrchlík.
Po přistání se snažte správným přitažením řidiček zabránit spadnutí vrchlíku na náběžnou hranu. V opačném případě může dojít k roztržení plášťů nebo žeber.
Nestoupejte na šňůry a vrchlík při přípravě ke startu. Snažte se vyhnout tahání vrchlíku a šňůr po zemi, je-li podklad kamenitý nebo jakkoliv jinak ostrý či drsný. Start na asfaltu nebo betonu vede jednoznačně k poškození opletu šňůr a prodření vrchlíku.
Padákový kluzák by neměl být vystavován slunečnímu svitu déle než nezbytně nutno. Ultrafialové záření způsobuje nejen ztrátu intenzity barvy kluzáku, ale s časem dochází k degradaci porosity a pevnosti tkaniny. Čekáte-li dlouho na startu na vhodné podmínky, kluzák by měl zůstat schován ve vnitřním ochranném obalu nebo batohu.
Ačkoliv se o vlhkém či mokrém vrchlíku zmiňují všechny příručky a knížky o padákových kluzácích, spousta pilotů stále podceňuje toto riziko. Ztráta kvality tkaniny, ze které je kluzák vyroben, změna chování vrchlíku a změna geometrie šňůr a tím snížení výkonu kluzáku jsou důsledkem balení vlhkého nebo mokrého vrchlíku. Nebalte mokrý vrchlík. Nemáte-li jinou možnost, snažte se alespoň v co nejkratším čase usušit vrchlík, pokud možno na stíněném a dobře větraném místě.
Pokud si nejste jisti životností kluzáku (např. po komplikovaném přistání), nebo máte-li pocit, že se změnily letové vlastnostmi kluzáku, kontaktujte přímo výrobce.
Nechte si provést technickou prohlídku kluzáku každých 100 letových hodin.

Úplní začátečníci se nemusí ničeho obávat. Základní kurz, který doporučujeme jako start pro samostatné létání, začíná seznámením s padákovým kluzákem a následným pozemním tréninkem. Během tohoto tréninku se žáci učí zvedat padákový kluzák ze země a udržet ho v letové pozici nad hlavou. Teprve poté se pomalu přechází na lety z kopce s malým převýšením. Postupem času se pilot zdokonaluje a osamostatňuje. Na Základní kurz je možné navázat Pokračovacím kurzem s výškovými lety a dalším zdokonalováním techniky letu vedoucí k samostatnému létání. Pokračovací kurz může být zakončen závěrečným teoretickým a praktickým přezkoušením a získáním pilotní licence PL-A.

Neváhejte nás kontaktovat mailem, nebo telefonicky na: 608040439. Jožka

Jde o sport, zábavu a způsob, jak se snadno a levně dostat do vzduchu. Je to odvětví sportovního létání, kdy pod pojmem „letadlo“ si představte křídlo bez pevné konstrukce (padákový kluzák) a motorovou pohonnou jednotku. Pilot je zavěšen v sedačce (nebo sedí na tříkolovém podvozku) a na zádech má motor, čímž se motorový paragliding liší od létání na padáku v termice. Pomocí motoru pilot určuje svou výšku (ne rychlost pohybu). Výhodou motorového paraglidingu (PPG – Powered ParaGliding) je, že nemusíte hledat kopec, ze kterého byste odstartovali, ale do vzduchu vás vytlačí váš motor.

Motorový paragliding je řazen mezi adrenalinové (rizikové) sporty, ale stejně jako u jiných sportů je sem řazen jenom proto, že nehody a zranění si způsobuje člověk sám svým neuváženým chováním, nerespektováním určitých pravidel a  zejména špatným vyhodnocením meteorologických podmínek vhodných pro létání, přeceňováním vlastních sil a schopností. Létání s motorem může být nebezpečné i pro pilota, který se učí létat sám bez odborné pomoci instruktora. Pokud člověk získá znalosti a dovednosti v kvalitní motorové škole a dále je pak  prohlubuje a cvičí pravidelně častým létáním, není tento druh sportu více nebezpečný než lyžování, snowboarding, kolečkové brusle (statistiky mluví jasně).
Létání s motorem má tu výhodu, že sami rozhodujete v jaké výšce poletíte. Tedy lze snadno a bezpečně také přistát. Pokud není rozpočet na přistání ideální, pak lze snadno motor znovu nastartovat a celý přistávací manévr zopakovat – výhoda oproti bezmotorovému paraglidingu.

Ano. Termické létání je také jednou ze závodních disciplín motorového paraglidingu.
Termické létání s motorovou krosnou ale není zdaleka tak příjemné jako při klasickém paraglidingu. Vzpřímený posez a odlišný druh zavěšení padáku neumožňuje pilotovi „vcítit se a položit se do padáku“ jak je tomu u bezmotorového létání.

Ano, létání je celoroční sport. V zimě to má jednu nevýhodu – a to, že je pořádná zima, protože za letu se nezahřejete pohybem, jako třeba u lyžování …. Je potřeba se kvalitně obléct (funkční termoprádlo) a velmi důležité jsou teplé rukavice a ponožky, nejlépe elektricky vyhříváné.                      
Létání v zimě nabízí ale taky mnoho výhod – větší účinnost motoru a malé nebezpečí turbulentního termického proudění. O kráse létání v zimě(a nad inverzí) už bylo napsáno hodně článků a nafoceno hodně obrázků… přečíst si můžete také zde: 
http://www.aeroweb.cz/clanek.asp?ID=82&kategorie=5    
nebo
http://www.paragliding-jozka.com/clanky/zimni-poletani

Ze všeho nejdůležitější je správně si osvojit všechna pravidla bezpečného létání a vždy je dodržovat. Nejtěžší na motorovém létání je zvládnutí správné techniky startu. Pilot při startu nese na zádech krosnu o hmotnosti 25-35kg a s takovou váhou se musí rozběhnout, aby nabral dostatečnou rychlost pro vzlet. Není to až tak o fyzické síle, ale právě o zvládnutí techniky startu, protože jakmile se padák dostane nad hlavu, přebírá váhu krosny a tah vrtule pilotovi ještě pomáhá v dopředné rychlosti.

Létání na padákovém kluzáku s motorem je charakteristické tím, že se chceme někam letět podívat – tedy jde o tzv. „vzdušnou turistiku“. Z toho vyplývá, že chceme-li si tento výlet užít, pak nejlepší podmínky  pro let je úplné bezvětří, či slabý vítr do 2m/s. Proto motoroví pg piloti létají nejčastěji brzy ráno po úsvitu a večer před západem slunce. Větší rychlost větru způsobuje nemalé potíže při návratu (protivítr), zapříčiňuje turbulence a závětrné rotorové proudění.
Dále je nutné si uvědomit, že s rostoucí výškou vítr většinou sílí, takže pokud se nám zdá vítr silný už na zemi můžeme s největší pravděpodobností očekávat, že po vzlétnutí se bude situace už jenom zhoršovat.
Ani nestálé turbulentní termické proudění v průběhu dne není vhodné pro motorové létání.

Velikost plochy potřebné pro start závisí na více faktorech – na vašich zkušenostech, na síle větru, výkonu křídla a motoru...
Zásadním faktorem pro výběr plochy je přítomnost překážek v její blízkosti. Pokud je plocha ohraničená stromy,nebo budovami je třeba počítat s případným závětrným rotorem, také blízkost elektrického vedení by nás měla při výběru plochy odradit.
V zásadě platí – čím větší a rovnější plocha bez překážek – tím lépe. Dostatek volného místa před sebou jak při startu tak při přistání je základním bezpečnostním prvkem veškerého létání.
Dá se říci, že s přibývajícími zkušenostmi se pilot nakonec naučí odstartovat i na ploše o velikosti 10m a mnohdy (pomáhá-li při startu vítr) je možné odstartovat i po 3 – 5 krocích… :o))

Odstartovat lze prakticky z jakékoliv vhodné rovné plochy – tedy z letiště či louky nebo pole. Základní podmínkou je souhlas majitele pozemku a samozřejmě také to, aby se plocha nacházela v oblasti, kde je povoleno létání. Ke startu nepotřebujete ani žádnou další osobu pro asistenci (jako například u větroňů).

Přidáním plynu se nezvýší rychlost letu, ale výška.
Tlačná síla motoru způsobí změnu těžiště a tím dojde ke změně (zvýšení) úhlu náběhu a křídlo začne stoupat. Toto stoupání může být v rozmezí 1,5 – 3m/s.

Pokud  se kocháte při letu krajinou natolik, že zapomenete kontrolovat stav paliva v nádrži, nebo vysadí motor z jakékoli jiné příčiny, pak není důvod k panice. Nad hlavou stále máte své křídlo a proto v klidu přistanete proti větru na předem vyhlídnutou nouzovou přistávačku.
Už v kurzu se každý pilot učí rozpočet na přistání a nouzové přistání a to tak, že motor vypíná už ve 150-200 m nad zemí a snaží se trefit do určeného prostoru. Velice důležité je vždy sledovat vítr a přistávat vždy proti směru větru. Během letu, vždy a za všech okolností musí mít pilot vyhlídnuté místo, kam by v případě nouze (vysadí-li motor) přistál.

Většina výrobců doporučuje první celkovou kontrolu po jednom roce nebo 100 hodinách letu.
Pokud máte podezření na jakoukoliv změnu chování kluzáku nebo se s kluzákem stane cokoliv neobvyklého, je nutné kluzák zkontrolovat před dalším vzletem, aby byla zajištěna bezpečnost pilota.
Pokud kluzák pravidelně vystavujete vlhkosti, měla by být délka „C“ a „D“ řady šňůr kontrolována v tříměsíčních intervalech nebo častěji.

Aerodynamická klouzavost je neměnná, je dána konstrukcí padáku, rychlost letu lze jen do určité míry ovlivnit (speed, trimy). Dnešní padákové kluzáky se vyznačují  rychlostí  35km/h až 50km/h (závodní speciály i více). Samozřejmě je rozdílná rychlost letu po a proti větru.

Teoreticky lze letět tak vysoko, dokud máme dostatek paliva pro stoupání :-) (rekord je asi 4 km). Prakticky je výška létání na motorovém padákovém kluzáku omezena dle předpisů  pravidel létání s motorovými letadly, pro která platí max. letová hladina FL 95, což je 2900 m n. m.

Neváhejte nás kontaktovat mailem, nebo telefonicky na: 608 040 439. Jožka